Průzkum: Řeknete nám, co pravidelně čtete, popř. kam píšete?
- pravidelně čtu tyto blogy:
- sám píši/přispívám sem:
- ke čtení rozhodně doporučuji:

Náš včerejší „tweet“ o hrubém faulu na češtinu vyvolal několik zajímavých diskuzí, dal vzniknout několika zajímavým názorům. Je třeba podotknout, že ani jeden z aktivně zapojených nemluvil „z cesty“. Cítíme však nutkání se k našemu prohlášení dodatečně vyjádřit.
Pokud jste si sebe v těchto situacích dovedli představit, pak vás jistě napadlo, že tohoto byste se nikdy nedopustili, že? Nebo kdyby vám někdo takovýto dopis poslal (viz případ bankovní úřednice), mysleli byste si, že je to přinejmenším děsné, ne?
Proto: spisovná čeština má svá pravidla a je více než vhodné je (minimálně) v jistých situacích dodržovat. Rozhodně chápeme rozdíl mezi češtinou hovorovou nespisovnou a spisovnou (díky za korekci @UrsusLuin), to nám věřte; ovšem v této (!) diskuzi jsme místo pro argumenty postavené na nářečích a ustálených divnotvarech, promiňte, nenašli.
Doplňujeme, přiznáváme se předem a kajeme se. Joj, chyba!
Často se ptáte, popř. často se obecně chybuje v zápisech slov (dvojic), která mají stejný kořen, ale mohou začínat předponou „s(e)-“ i „z(e)-“. Pokud provedete zápis špatně (tedy zvolíte nesprávný tvar), může dojít k fatální změně významu věty. Proto jsme se rozhodli sepsat hezký tahák, který by vám měl v nerozhodných situacích pomoci.
1. Snadno rozlišujeme takové dvojice, jejichž významy jsou od sebe značně vzdáleny nebo aspoň zřetelně odlišeny.
a) Obě slova jsou rozlišena nejen v pravopisu, ale i ve výslovnosti; např.:
b) Obě slova se rozlišují pravopisem, nikoli výslovnostní; např.:
2. Zvláštní skupinu tvoří slovesa, u nichž předpona s(e)- nebo z(e)- význam jen nepatrně pozměňuje a odstiňuje.
Předpona s(e)- mu dodává odstín „shora dolů“ nebo „dohromady“ anebo „trochu, poněkud“, předpona z(e)- vyjadřuje spíše prostou dokonavost, popřípadě velkou míru děje. Výčet takovýchto pravopisných dvojic nemůže být úplný, protože je možné užít té nebo oné podoby k naznačení zvláštního významového odstínu slovesa. Např.: schvátit, zchvátit; schytat, zchytat; skrápět, zkrápět; smáčknout (se), zmáčknout (se); smontovat, zmontovat; spráskat, zpráskat; sřetězit, zřetězit; sešrotovat, zešrotovat; skompletovat, zkompletovat; skontaktovat, zkontaktovat apod.
Poznámka ke druhé skupině dvojic: možná bylo vaše dítě bito svým učitelem, tedy káráno za to, že napsalo v diktátu či slohové práci špatný tvar. Zkuste si nejprve se školákem popovídat o tom, jak větu myslel, co chtěl říci. Bude-li inkriminované nuance cítit a chápat, pak dejte učiteli co proto. Mluví za nás osobní zkušenost.
Zdroj: Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky; vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, ISBN 80-200-0992-2.
Od uživatele @ranazu jsme dostali zajímavý dotaz. Ptá se, co vlastně znamená mrť, resp. zda se náhodou význam sousloví „do mrtě“ postupem času nemění. Trošku jsme zapátrali a myslíme, že odpovědět umíme.
Nářečí místní a sociálníZatímco spisovný jazyk je společný celému národnímu kolektivu, běžně mluvený jazyk je místně rozrůzněn. Toto rozrůznění vzniklo už velmi dávno a prohloubilo se zvláště od 15. do 18. století vlivem změn, které tehdy v jazyce i společnosti nastaly. Místní odlišnosti jazyka se nazývají nářečí. Vedle nářečí místních rozlišujeme i nářečí sociální, tj. rozdílnou mluvu příslušníků různých profesí, příp. zájmových kolektivů (sportovců, vojáků, studentů, ale i uživatelů rozličných sociálních sítí či přívrženců hudebních stylů a žánrů).
Nářečí sociální se vzájemně mezi sebou a od spisovného jazyka liší jen výběrem slov: Železničáři říkají jistému typu motorového vozu hurvínek, zpoždění vlaku sekera či jisté vlakové soupravě králíkárna, což je příslušníkům jiných profesí nesrozumitelné. Myslivci řeknou, že lovené zvíře složili (nikoli zastřelili).
Slang a argot
Podobně se vyjadřují s citovým zabarvením příslušníci zájmových kolektivů – jejich sociální nářečí se nazývá slang. Příkladem může být slovo fičůra, popř. fičůrka (z angl. feature, vlastnost); toto slovo používají lidé pracující v počítačové a internetové branži. Lidé patřící (například) ke společenské spodině se mezi sebou již historicky snaží dorozumívat pokud možno tak, aby jim druzí, zejména kontrolní a policejní orgány, nerozuměli. Sociální nářečí charakterizované snahou po nesrozumitelnosti se nazývá argot. Příkladů kolem nás jsou stovky; stáčí si jen vzpomenout na fotbalovou aféru (např. tři kapříky na kříž, třicet kilo hrušek, ono se to samo neudělá ap.).
Nyní zpět k mrti
Mrť je dle slovníků podstatné jméno ženského rodu. Významů má několik:
V přeneseném slova smyslu je možné slovo mrť použít například takto: V tomto domě mu nepatří ani mrť (nepatří mu zde zhola nic). Do mrtě (zcela, úplně, beze zbytku). Na letišti nám prohlédli kufry do poslední mrtě (nevynechali ani jedno místo).
Pokud se podstatné slovo mrť transformuje do příslovce (jsou to slova, která vyjadřují okolnosti děje, vlastnosti nebo stavu vzniklého činností), je možné jej významově chápat (resp. je v jistých geografických končinách ČR chápáno) jako „hodně“, „děsně“, „úplně“, „definitivně“, „bez diskuze“. Domníváme se, že se s vysokou pravděpodobností jedná o argot.
Příkladem takovýchto významstupňujících příslovcí je tedy „mrtě“, ale také „hafo“, popř. „mocinky“. Pro někoho děsné, pro jiné běžné a nutné.
Pokud znáte další takováto hustokrutá slova, pobavte nás v komentářích.
Doplňujeme: tématu se týká hezký článek Nemálo hustej kvedloň na serveru Misantrop.
Při pohledu na seznam našich „followers“ jsme dostali nápad. Vypišme si několik vtipných přezdívek, resp. několik vtipných popisků přezdívek (bio). Dejme je dohromady a zkusme z nich vytvořit například povídku, příběh, krátkou básničku… Nepovedlo se. Materiálu je víc, než se dá rozumně zpracovat.
Plán jsme tedy změnili. Kreativní budeme jindy (nebo budete vy?) a všechny informace, které jsme z vašich biografií vydolovali, zvěřejňujeme. Bavte se!
Účet @pravidla sleduje sobecký elitář @koudi, prgač webotvořič s pravdomluvnými a plaveckými sklony @vsechnech, povaleč @povalec, magor do hudby a těch internetů @rotten77, ateista, realista, rádobyGeek, metalista, applista, googlista a dovšehosemotálista @koleckard, pražský autor tvořící v Praze s velice přátelskou pražskou povahou @otecfura, namyšlený pražský právník, ale zase ne tak moc, protože jsem chlapec ze Slezska, co studoval v Brně, takže zase úplný debil být nemůžu @SemSuchar.
Dále nás monitoruje @JektalJebany, také úderná pěst kavárenské třídy @chlebovo, vynikající saunér @krtek_cz, @policie_CR, @medvedobijec, donkey @oslicek, stabilně mrzký @stary_mrzout, flákač @martinzikan, typický příklad rčení o kovářově kobyle @lawondyss, failing with style since 1985 @anydot, holka, která neví co se životem, ale přesto ho miluje @la_vie_unique, povaleč, pivař a fanda sportu @nemakacenka, logical hazard @andy_wise, Tomáš Kübel alias @tomkyblik, píše zprávy – studuje fildu – překládá jazyky – zpívá jazz a prudí lidi – vyznává ňuňu, ale chce být zlá @zoe_eoz.
Mezi další slídiče patří paranoik s utříděnými bludy @_tik, svérázná pesimistka se sklony k závislosti na čokoládě @petramis, Valaška, střelená váha s váhavým střelcem za zády @pampalinka, takový ten člověk, co chce umět úplně všechno a ve výsledku neumí vlastně vůbec nic @iAlik, webděvka pro a na všechno @steinbauer, obyčejně neobyčejný človíček @houskaa, začátek digitální trojkombinace @psavec, not only perfect, but Czech too! @jan_dobrovsky, @mladypankunz, nevypočitatelně předvídatelný bručoun @michal_x_bilek, sněhové zpravodajství z Marsu @64b612, Učím se česky @kusagogaku, @hrom33, @vodomilka, jeden takovej úplně obyčejnej @onmik, tučňák a táta dvou malých lochnesek @thonzak, někdy obyčejná, někdy neobyčejná, vždy zasněná, často nesmělá, sladce naivní, příliš důvěřivá, pár let plnoletá a přesto dětinská @andelska.
Nesmíme zapomenout také na maloměšťáka se špatným vzděláním, špatnými ideály a špatným svědomím @petrkou, „nikdy nedopusť, aby ti osobní život zasahoval do soukromí“ @luk3h, úržbáře přírody @jen_da, klikače, flákače @adlo, překladatele, fotografa, šílence @kytkosaurus, Hnutí za sex na oběžné dráze @MxChaosP, zevla @machacd, věčnou naivku a stálou pochybovačku @dakrup, po zralé úvaze nalevo od všech frikulínů, kargokulťáků a loupežníků v dobře padnoucích oblecích @Tribunin, full-time altruistu @kondrej, absolventa kurzu nudy @yonah, občasného počítačového nadšence, občasného sportovce, permanentního pitomce @hrosyk.
Závěr pelotonu tvoří specialista na vlastní názory v době, kdy mládí zkušenostmi nahrazováno jesti @SlavekRydval, ein bisschen alles @petrsvestka, student s povolením milovat @exskiller, doživotní neználek, věčný divílek a blbý vtipálek @vldysek, „Jsem parazitem na celém internetu. Vše kritizuju. Také se často a rád zamýšlím nad vašimi divnými názory, které nakonec taky zkritizuju“ @OndrejNecas, nadšenec, tvrdohlavec, opilec a opozdilec @lhoracek, typical czech lazy retweeter @pavelbier, „Nemám zmodralou prostatu, nemažu si ji indulonou a nestydím se za to“ @timycz, G7mn4z1um 5tud71ng, 1T l0v3r @martpolak, moravák a pražák.. jak se hodí.. @sotik, poskok @davidlengyel, já jsem Jirka – dělám věci @jirihejl, psavý informační sběrač @tomulinek, „Jen jeden zbude-li, tim jednim budu ja“ @adamkopp, „Plavu kraula v IT a honím se po lese za poklady“ @ego_faith, „Mít hotovo aspoň něco málo. Trošičku“ @MHANM_cz, velký kritik @vavracz, soda @bicarbona, arogantní hajzl, milovník dobrého vína a hodný člověk @kolac, ex-potrhlo, nyní matka @katchaba a muž v onlajnu @mblk.
Děkujeme (nejen vám), že chcete psát česky.
PS: klidně berte tento seznam jako #ff, popř. #ffcz. Tento pátek @pravidla rozhodně nepracují. Mají totiš prázdniny.
Už dlouho pozorujeme, že si s psaním velkých písmen u osobních zájmen Vy a Ty nevíte rady. Ve škole vám možná řekli, že to tak máte psát, protože je to slušnost. A vy teď u každého serióznějšího e-mailu nebo reklamního sdělení přemýšlíte, jestli se někdo neurazí, když ho oslovíte s malým písmenem.
Podle Pravidel českého pravopisu píšeme tvary zájmen Vy a Ty (Vám, Váš, Tobě, Ti a Tvůj) s velkým počátečním písmenem v dopisech, kde chceme vyjádřit úctu. A to ať už se obracíme na jednu osobu, ať jí tykáme nebo vykáme, nebo na více osob. Pravidla ale také uvádí, že je to vhodné, nikoliv nutné. Míru úcty si totiž určuje každý sám. Zdvořilost a formalita Pravidlo velkých písmen má podle nás smysl pouze u osobních dopisů, nebo při závažné úřední korespondenci, kde se hodí být formální, a to hlavně při vykání jedné osobě. Když budete psát dopis prezidentovi republiky, pište velké bez debat. Pokud píšete panu profesorovi nebo dědovi, který je ze staré školy a hrozí, že by ho malé písmeno pohoršilo, buďte ohleduplní a napište Vy. Ale pokud píšete e-mail velké skupině zákazníků, z nichž většinu neznáte osobně, tak jaká přehnaná úcta? A u tykání nám psaní velkého písmena přijde jako vysloveně zastaralé. Běžnější než klasické dopisy jsou dnes samozřejmě jiné formy textů, jimiž se na někoho obracíme (e-mail, reklamní leták, nabídka služeb, webová prezentace apod.). Pro takové texty není nic závazně stanoveno a záleží jen na vás, do jaké míry chcete být formální a jak moc vám psaní velkého písmena evokuje zdvořilost. Nám to přijde spíš jako gesto ze starých časů, něco jako smeknutý klobouk.
Děkujeme všem, kteří se zúčastnili soutěže o tři hezké odznáčky s motivem „Ctím @pravidla“. Do slosování jsme nakonec zařadili všechny účastníky; ačkoliv jsme požadovali tři nejkratší česká slova mimo citoslovcí a spojek, někteří z vás nás chytře doběhli a poslali předložky, popř. částice. V pořádku! Alespoň jsme si procvičili a upomenuli se na všechny slovní druhy.
V češtině rozlišujeme následujících 10 slovních druhů: podstatná jména (substantiva), přídavná jména (adjektiva), zájmena (pronomina), číslovky (numeralia), slovesa (verba), příslovce (adverbia), předložky (prepozice), spojky (konjunkce), částice (partikule), citoslovce (interjekce). Slova prvních pěti druhů jsou většinou ohebná. To znamená, že je lze skloňovat nebo časovat, a to buď podle vzorů, nebo jako nepravidelná. Některá slova těchto slovních druhů (například šapitó, pyré, čtyřikrát) jsou však nesklonná. Slova zbývajících pěti druhů jsou většinou neohebná. Výjimku tvoří stupňování některých příslovcí a osobní tvary spojek abych, abys, aby, abychom... [zdroj: Wikipedia]
Jak jste odpovídali?
Deset nejkratších slov (mimo předložek, spojek, citoslovcí...) jsme seřadili, číslovka v závorce vyjadřuje četnost výskytu těchto slov ve vašich odpovědích. Úl (10), oř (9), úd (9), oj (8), je (6), Aš (5), já (4), on (4), ar (3), ty (3). Celkový počet odpovědí: 40.
Kdo vyhrál?
Mezi tři vylosované výherce patří @camling, @white_kate, @banicek. Gratulujeme a prosíme o vaši korespondenční adresu. Vyzkoušíme Českou poštu.
Jak @ntr23 slíbil, stalo se. Odznáčky od @badgees (Badgees.cz) dorazily a jsou opravdu parádní. Děkujeme! Nebojte, rozhodně si tyto medaile nenecháme pro sebe. Od tohoto okamžiku začneme vyhlašovat zapeklitější (kreativnější?) soutěže. Vítěz (vítězové) vždy získá toto krásné ocenění (a třeba něco navíc).
Na okraj: odznáčků je na celém světě jen třicet, čili je možné hovořit o tzv. limitované edici.
Protože se @pravidla často dostávají pod názorovou palbu typu „to je blbost, tohle tak není, toto nikdo nepoužívá, pravidla jsou pro puntičkáře, holý nesmysl“ ap., rozhodli jsme se všem zpřístupnit část předmluvy knihy Pravidla českého pravopisu. Věříme, že tento text nám (všem) může pomoci od zbytečných slovních přestřelek a válek.
Smyslem účtu @pravidla je upozorňovat na četné chyby, kterých se často dopouštíme. Pokud někoho naše práce irituje, nemusí nás přece „sledovat“. Pokud chce kdokoliv platná pravidla českého prvopisu ignorovat, popř. bojkotovat, je to jeho svaté právo. I vizitka.
Předmluva ke knize Pravidla českého pravopisu
Mimořádná pozornost věnovaná dodržování pravidel, kterými se řídí užívání jazyka v jeho psané podobě, je významnou složkou české kulturní tradice. Značná část naší veřejnosti posuzuje znalost pravopisu jako viditelný projev vzdělání člověka, v důsledném a všeobecném respektování pravopisných zásad pak vidí jeden z hlavních předpokladů pro udržení hodnot, které jazyk národu poskytuje.
Proto očekává, že k dosažení a upevnění takového stavu vytvoří pravopisná pravidla potřebné podmínky. V důsledku toho se někdy objevuje názor, že pravopisný předpis by měl být přímočarý a neměl by připouštět více možností. Rozvoj a diferenciace způsobů písemného sdělování, zejména odborného a uměleckého, vede však nevyhnutelně k závěru, že by stylové rozlišování písemných projevů měl umožňovat i pravopis.
Proto chápeme pravopisná pravidla jako soubor doporučení pro vytříbené písemné vyjadřování, od nichž se lze ve zvláštních případech odchýlit, pokud to píšící považuje za potřebné a zdůvodněné.
Přímočarosti pravopisných pravidel brání rovněž přirozený vývoj jazyka, který zasahuje i do zvyklostí grafických. Teoretické zkoumání i mnohaleté zkušenosti ukazují, že změny v jazyce musí pravopisná kodifikace brát v úvahu a vhodným způsobem se přizpůsobit skutečnému užívání. V případech, kdy tento úzus zřetelně kolísá, je nejvhodnějším řešením připustit více pravopisných variant; kolísání je totiž projevem přechodného stavu, kdy jedna podoba ustupuje druhé.
Na druhé straně musí pravopisná pravidla zajišťovat nezbytnou jednotu psané podoby spisovného jazyka, která je základem účinného porozumění.
Od vydání posledních Pravidel českého jazyka uplynulo už více než čtvrt století. Za tuto dobu se nashromáždilo nemálo pravopisných problémů, jejichž řešení veřejnost očekává, nebo přímo vyžaduje. Vznikly i nové typy názvů, nebo se aspoň rozrostly některé z nich, dříve zastoupené jen sporadicky, takže bylo třeba stanovit obecnější zásady pro jejich psaní. V posledních letech se rovněž prohloubilo poznání české výslovnosti, která grafickou podobu slov ovlivňuje; platí to zejména o slovech cizího původu, což si také vyžádalo změny v pravopisné kodifikaci. Všechny tyto okolnosti vzal autorský kolektiv, který Pravidla českého pravopisu v Ústavu pro jazyk český připravil, v úvahu.
Zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český, Akademie věd České republiky. Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky. Vydání 1. (s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR), 1998, dotisk 2003.
Pokud nebude nakladatelství souhlasit s faktem, že jsme část tohoto textu zveřejnili, jsme připraveni jej ihned smazat.
Naše první soutěž se nám úplně technicky nepovedla, protože správnou odpověď je možné snadno zjistit „opisováním“ od těch, kteří již (správně) odpověděli. Naše chyba, dobře nám tak. Soutěž ovšem nerušíme, losovat budeme ze všech správných odpovědí tak, jak jsme slíbili. Pokud tedy chcete zkusit štěstí a vyhrát perfektní knihu, odpovězte na soutěžní otázku. Příští soutěž už budeme kočírovat přes e-mail.
Děkujeme, že nás sledujete a bojujete (nejen) o lepší úroveň psaného i mluveného projevu. Hezký víkend všem.
@pravidla
Ceny za odvahu: